Rozhodně necouvejte ani o píď, s Vámi se jistě ještě zasmějeme.

Tak, už jste to všem nandal, tak se zase můžeme vrátit ke smysluplné činnosti.

Zpravidla se neřídím prvním či druhým dojmem, který o lidech získám z internetové diskuze. U Vás ale nemusím couvat ani o píď. Lidé tvrdí k druhým, měkcí k sobě (a lepší vyjádření pro to nemám) mají téměř zákonitě pocit, že jsou něčím strašně výjimeční a zoufale jim vadí průměrnost ostatních. Jejich výjimečnost – podle nich – spočívá právě v tom, jak se vidí vyčnívat na průměrnými. A rádi jim to autoritativně sdělují.

Kdyby Vaším alespoň hlavním – když už ne jediným – cílem v této diskuzi bylo říci: článek se mi nelíbí, připadá mi neinvenční a průměrný; nejspíš bychom tuhle diskuzi vůbec nevedli. A světe nadprůměrnosti div se, tohle bylo všem zřejmé od Vašeho prvního příspěvku tady. Ovšem stejně tak bylo zřejmé i to, že Vám nešlo a nejde jenom o to napsat: článek je průměrný, nelíbí se mi…

Vyhrazovat právo si můžete na kdeco. Já si vyhrazuji právo říct Vám na svém blogu: chápu, vykřičel jste se, stačilo. Kdo na to má čas?! Nemáte-li nic dalšího k tématu článku (!), považuju tuhle debatu za ukončenou. Věcného na ní není nic. Máte-li vlastní názor na téma článku, uvítám ho tady.

Možná jste to přehlédl: tím, že zveřejníte text a současně povolíte diskusi pod ním, vybízíte čtenáře, aby se k němu, uznají-li to za vhodné, vyjádřili.

Vy jste odhadl, že svým blogpostem se dobře trefíte do průměrného čtenářského vkusu, kterému se pokoušíte po dobře vyježděné antiklausovské dálnici vlézt do zadku. Tudy před Vámi šli mnozí, říkali, říkají a ještě říkat budou totéž a jistá část publika jim nepochybně tleská. Pokud se Vám to tak líbí, nedejte se omezovat.

Já si vyhrazuju právo říct, co si o tom myslím.

Nevím, proč bych z jakéhokoliv důvodu měl předvádět něco, před čím by titulka blogu Respektu měla padnout na zadek; natož proto, aby jeden z diskuzních kritiků opustil pózu „hochu, mě je to buřt.“ To asi trochu přeceňujete vlastní důležitost, ne?

Možná byste se pro příště mohl držet toho, co tady tak vehementně radíte: psát tehdy, máte-li co sdělit. Nebojte Vaše sdělení neuzapadne: všichni chápeme, že ze Sauronova oka na Pražském hradě nejste na ucho (navzdory tomu, že Vás – jak říkáte – vyvedlo z omylu). Zjevně jste příliš šikovný kritik a Vašeho velkohubého talentu je tady škoda.